Markéta Nováková, cechem.cz


ve vztahu k soudnímu řízení:

 

  • – Vyvarujte se podávání návrhů na předběžná opatření (vyhrocují a prodlužují spor, samotný problém neřeší )
  • + Uzavírejte mezi sebou zatímní dohody (týkající se dílčích věcí a blízké budoucnosti)

Rodiče podávají návrhy na předběžná opatření ve snaze zajistit si výkon svých práv soudní cestou. Řízení se tím prodlužuje o lhůtu pro rozhodnutí o návrhu a často i déle, obvykle následuje odvolání proti rozhodnutí ke krajskému soudu, které prodlouží řízení o další týdny i měsíce. Když se jeden z rodičů rozhodne nerespektovat a nevykonávat soudní rozhodnutí, zbývá vynucení výkonu rozhodnutí. Jak může vypadat a koho se dotkne? Např. při nepředávání dítěte ke styku lze zavolat k předávání policii nebo výkon provede justiční stráž. Stresované, často plačící dítě, vyhrocení situace mezi rodiči, rozhoření lítého boje. Vykonavateli soudních rozhodnutí nebo dohody jsou rodiče samotní. Pokud nefungují oni, stát nedokáže dítěti zajistit jeho nejlepší zájem. Je důležité vyvarovat se od začátku strategie boje.

 

  • – Nestěhujte se s dítětem bez souhlasu druhého rodiče. Rozhodování o bydlišti dítěte patří do výkonu rodičovské odpovědnosti, kterou musíte dle zákona vykonávat ve vzájemné shodě
  • + Domluvte si např. limit vzdálenosti v km, na kterou se můžete nyní nebo i v budoucnu bez souhlasu druhého rodiče přestěhovat.

Někteří rodiče se mylně domnívají, že mohou o dítěti rozhodovat sami nebo volí rychlé odstěhování se jako strategii. Doufají, že když uplyne dostatek času, soud nenařídí vrácení dítěte do původního místa bydliště. Odstěhování se s dítětem bez souhlasu druhého rodiče je bráno jako projev nekompetentnosti rodiče a upřednostňování svého zájmu před zájmy dítěte. Pro dítě je nejlepší, pokud se pro něj rozchodem rodičů mění co nejméně. Zejména jeho vlastní sociální síť a stabilní zázemí jako škola, kroužky apod. by měly být, pokud je to jen trochu možné, zachovány.

 

  • – Nepřihlašujte dítě do školního zařízení bez souhlasu druhého rodiče. Rozhodování o vzdělávání patří do výkonu rodičovské odpovědnosti, která náleží Vám oběma a jste dle zákona povinni vykonávat ji ve vzájemné shodě.
  • + Domluvte si pravidla ohledně školských zařízení, kdy, jakou formou a s jakým předstihem začnete dítěti školku či školu vybírat.

Bohužel nejsou v české praxi ojedinělé případy, kdy o škole pro dítě rozhoduje soud, nikoliv jeho rodiče. Ještě na konci sprna je netrpělivě očekáván verdikt soudu, který má rozhodnout, kam dítě nastoupí do 1. třídy. Taková situace je nedůstojná všech zúčastněných a velmi neohleduplná k dítěti. Namísto aby jej rodiče láskyplně připravovali na velkou změnu v jeho životě a byli mu oporou, vedou válku o prosazení té “své” školy. Pro dítě představuje taková situaci enormní zátěž. O vzdělávání rozhodují rodiče z titulu své rodičovské odpovědnosti ve shodě, stejně jako o dalších významných záležitostech týkajících se jejich společného dítěte. Pokud je dohoda obtížná, bývá dobré vyslechnout si názor a přání dítěte s tím, že je mu zdůrazněno, že k němu rodiče přihlédnou. Rozhodovat budou ale oni a také ponesou za rozhodnutí odpovědnost.

 

  • –  Neopatřujte si tzv. soukromé posudky na dítě. Nevyhledávejte psychology, kteří prošetří Vás a Vaše dítě. Posudek, který nezahrnul celou rodinu, tedy i druhého rodiče, nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu a soudcem nemusí být vůbec připuštěn jako důkaz. Zatěžujete tím své dítě a plýtváte penězi.
  • +  Pokud má Vaše dítě nějaké specifické potřeby vyplývající z jeho zdravotního stavubude dobré, když společně vyhledáte odborníka, který by Vám poradil, co při péči o něj v době po rozchodu zohlednit.

Někteří rodiče ve snaze vyzbrojit se argumenty a dosáhnout svého, vodí dítě k psychologům a žádají posudky, které by měly potvrdit: jimi navrhovaný typ péče / že druhý rodič nemůže o dítě řádně pečovat / že má dítě specifické zdravotní a výchovné potřeby, které druhý rodič nedokáže naplnit apod. Soudně znalecké posudky jsou často zneužívány a v mnoha případech nejsou potřeba. Naprostá většina rodičů je schopná pečovat o své děti. Některé dílčí nedostatky lze zlepšit nebo vyvážit vzájemnou spoluprací rodičů.

 

ve vztahu k dítěti:

  • – Nezatajujte před dítětem, že se rozcházíte.
  • + Poskytněte mu včas, srozumitelnou a bezpečnou formou informace o tom, co se u vás doma děje. Nejlépe oba spolu a bez toho, aniž byste dítě vystavili svému konfliktu.

Někteří rodiče se domnívají, že jejich děti nic nevnímají. Ve snaze ochránit je, se často rozhodnou říci dítěti o rozchodu až v momentě, kdy budou mít vše domluvené a budou mít sami představu o tom, jak se bude situace vyvíjet dál. Většina dětí velmi brzy vycítí, že mají rodiče problémy. Malé děti mají tendenci vinit z této situace samy sebe. Pokud s dětmi rodiče o situaci nemluví, jsou na ni úplně samy a negativní dopad na ně může být mnohem větší. Často se o rozchodu svých rodičů děti dozví z jiného zdroje, cítí se podvedené a zklamané.

 

  • –  Přemýšlejte o svých právech v kontextu práv ostatních, Vašeho dítěte i druhého rodiče. Kde končí právo jedné osoby, obvykle začíná právo jiné a velmi často se prolínají.
  • +  Nevíte-li si rady s řešením konkrétního problému, zkuste se na něj podívat z perspektivy svého dítěte. Skrze možnosti naplnění jeho potřeb a přání.

Někteří rodiče si osobují své právo na čas s dítětem. Často zapomínají, že výkon tohoto jejich práva se týká času dítěte a určuje, jak bude tento čas naplněn. Dítě má právo i na svůj vlastní čas, potřebuje ho a čím je větší, mělo by mít více možností o naplnění svého času spolurozhodovat. Krájení dítěte na spravedlivé celky nebo procentní části je projevem nerespektování práv dítěte a snížené rodičovské kompetence.

 

  • –  Nepřenášejte svou odpovědnost za rozhodnutí na dítě.
  • +  Dítě potřebuje vědět, že jeho přání a názory jsou důležité, že jsou to ale rodiče, kdo rozhodují a že za tato rozhodnutí nesou plnou odpovědnost.

Často se v praxi setkáváme s tím, že se rodiče zaštíťují tím, co jim dítě řeklo, jaký názor na jejich návrh řešení vyjádřilo a protože byl souhlasný, používají jej jako argument pro prosazení svého návrhu. Většinou si rodiče neuvědomují, že každému z nich říká dítě to, co si myslí, že by si rodič přál slyšet. Je to jejich strategie přežití v situaci, která je pro ně extrémně obtížná. Nechtějí být “jazýčkem na miskách vah”, nechtějí rozhodovat a jednomu z rodičů se znelíbit nebo ho zarmoutit. Milující rodiče by je nikdy neměli vystavit situaci, že budou muset rozhodovat nebo volit mezi jedním a druhým rodičem.

 

  • –  Nevystavujte dítě svému konfliktu, hádkám, urážkám, nadávkám. Projevujte mu v tomto ohledu alespoň tolik slušnosti, jako projevujete cizím lidem. Před nimi se také nehádáte a svou komunikaci ovládáte.
  • +  Komunikujte věcně, bavte se o záležitostech, které se týkají dítěte. Nedokážete-li komunikovat bez negativních emocích, odložte komunikaci na později, až u ní dítě nebude.

Většina dětí, která zažila konfliktní situace mezi rozcházejícími se rodiči, se obává jejich dalšího možného střetu, projevů nenávisti, osočování či pohrdání, urážení a znevažování. Takové situace jsou pro ně velmi stresující a zraňující. Velmi zjednodušeně řečeno se děti vnímají (hlavně ty menší) tak, že pochází z poloviny z matky a z poloviny z otce. Když se rodiče očerňují nebo znevažují, dávají tím dítěti najevo, že je z poloviny nebo dokonce celé špatné. Takové dítě se obává, že ho rodiče (nebo jeden z nich) přestávají mít pro podobnost s druhým rodičem rádi. Jsou ohroženy jeho nezákladnější jistoty a vzniká potřeba získávat jistotu, že tomu tak není.

 

  • –  Nehodnoťte druhého rodiče nebo jeho nového partnera či rodinu před vaším dítětem, pokud toto hodnocení nemůže být kladné. Nezapomínejte, že nedílnou součástí komunikace je také neverbální projev.
  • +  Dovolte svému dítěti i nadále milovat svého druhého rodiče.

Někteří rodiče nezvládají situace, kdy se dítě vrátí od druhého rodiče a nadšeně začne vyprávět, co zažilo. Doprovázejí jeho vyprávění negativními poznámkami či gesty. Dítě tak nutí napříště korigovat svoje vyprávění, přemýšlet o tom, co rodič uslyší rád a co ne. Klade to na něj velkou psychickou zátěž.

 

  • –  Neznevažujte druhého rodiče v očích dítěte. Projevujte mu úctu a respekt. Dítěti jste právě takovou matku / právě takového otce vybrali vy. Je to hned vedle vás nejdůležitější člověk v jeho životě. Kdyby se s vámi něco stalo, bude dítě hned od druhého dne žít s ní/m. Je v zájmu dítěte, aby mělo dobré a bezpečné vztahy s oběma rodiči.
  • +  Dítě přejímá vzory, nezapomínejte, že svým chováním utváříte pro dítě vzor, který možná bude jednou samo žít. Stejně se pravděpodobně začne chovat později i k vám. Ptejte se, “chtěl/a bych tohle pro své dítě”?

V situaci rozchodu nebo rozvodu jsou bohužel rodiče tolik zaměstnaní sami sebou a svou momentální situací (a je to zcela přirozené a pochopitelné), že nejsou schopni dohlédnout důsledků svého jednání a chování. V případech, kdy se k sobě navzájem chovají s despektem si neuvědomují, že si pravděpodobně připravují těžkosti v budoucí výchově svého dítěte. Jestliže jeden druhého nerespektuje, nebude ani jejich dítě ochotno s postupem času respektovat je, své rodiče. Obzvlášť obtížné pak může být zvládání výchovy v období puberty.

 

  • –  Nezapomínejte na potřeby svých dětí. Potřebu vědět, rozumět, mít jistotu a bezpečí, mít zdroj bezpečného sdílení, mít stabilitu.
  • +  Obecně v této situaci platí, ponechat dítěti co nejvíce věcí tak, jak mělo, tak jak fungovaly. Zachování zvyklostí, pravidel a rituálů přinese dítěti do této nestabilní situace stabilitu a pocit bezpečí.

Jestliže před rozvodem platilo, že tatínek doprovázel syna každou neděli na zápas a nic nebrání tomu, aby to tak bylo i nadále, pokuste se to tak zařídit i v době po rozvodu, i když to nebude zrovna neděle, kdy má být syn s tátou. Snažte se dítěti ponechat kroužky, neměnit školy, zachovat prázdniny nebo víkendy u babičky, zkrátka co nejvíce věcí tak, jak fungovaly do doby vašeho rozchodu.

 

  • –  Nepředstavujte si, že vaše dohoda, či papír od soudu, vyřeší všechny problémy. Nebuďte na sebe přísní a nechtějte po sobě ani po druhém rodiči úspěchy v komunikaci a domlouvání se hned.
  • +  Jste v krizové životní situaci, která na vás klade zvláštní nároky. Obzvlášť obtížná je komunikace, kterou budete muset zvládat i do budoucna. Dopřejte si selhání, i opakovaná. Odpusťte si sobě, i navzájem, počáteční selhávání. Úspěch se dostaví, pokud budete mít vytrvalost a odhodlání.

Rozvodem nebo rozchodem končí váš partnerský vztah. Váš rodičovský vztah pokračuje. Nová situace na vás klade mnohem vyšší nároky týkající se vzájemné komunikace. Teď se budete muset domlouvat o všem, většinou s dostatečným předstihem a bude vždy třeba najít shodu. Pokud si toto uvědomíte a přijmete to, jste už jednou nohou na cestě k zvládnutému rozchodu.

 

 

Podívejte se na Apel DVTV:
https://video.aktualne.cz/dvtv/deseti-tisicum-deti-rocne-se-rozpada-rodina-rozvod -zvladnou/r~cd09ae2e746b11e882090cc47ab5f122/